*Varianta 2 (7 min): start od kužele Hráč na pozici střelce (na jedné straně hrací plochy) se na písknutí trenéra snaží vystřelit na branku, zatímco obránce, který začíná od kužele, k útočníkovi přistupuje (cval bokem) s holí nahoře a snaží se střelu blokovat. Pokud mají obránci tendenci uhýbat ze střeleckého koridoru, lze cvičení zpočátku provádět s tenisovými míčky. Důležité pravidlo: obránci nesmějí útočníkovi umožnit, aby je využil k zaclonění své střely.

Po střele obránce běží na konec zástupu a střílející hráč jde bránit, mezitím cvičení provedou hráči z druhého zástupu.

*Varianta 3 (10 min): přihrávka mezi střelci U středně pokročilých hráčů lze toto cvičení rozšířit o přihrávku mezi hráči na pozicích střelce (varianta 3A), případně ze středu obranné poloviny na pozici centra (varianta 3B), přičemž hra nezačíná na píšťalku trenéra, nýbrž první přihrávkou. Útočící hráč může buď vystřelit, nebo naznačit střelu (stahovačka do bekhendu atd.), čím vznikne situace 1 na 1 (viz cvičení obranné herní činnosti č. 6A). Při těchto variantách začíná každá hra až poté, co hráč naváže oční kontakt s brankářem (brankářský postoj).

Varianta 4 (10 min): únik obránce U vyspělejších hráčů může obránce poté, co brankář získá odražený míč, vyběhnout do úniku, nabídnout se na dlouhou přihrávku, a pokud ji nedostane, zaseknout a véčkem se vrátit pro krátkou přihrávku od brankáře.

Útočící hráč jde za odraženým míčem (pokud se míč odrazí), nebo sprintuje ve snaze zabránit přihrávce do úniku případně stínuje (presuje) proti výchozí přihrávce od brankáře.

Jakmile je hra podle trenéra u konce, hráč na druhé straně se připraví ke střele (předvídá písknutí).