Glosář – útočné herní kombinace (viz Rozbor herních činností)
- Hoď a běž (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 1B): Rychlá výměna dvou přihrávek mezi spoluhráči: přihrávka spoluhráči, náběh na branku a příjem přihrávky.
- „Rozebrání“ obrany/rychlý sled přihrávek (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 7B): Na vyšší úrovni si lze jen málokdy vytvořit dobrou brankovou příležitost bez předchozího „rozebrání“ obrany řadou plynule navazujících přihrávek (viz pohyb míče a přihrávky ob hráče). Pokus přejít jeden na jednoho nebo vystřelit bez předchozího pohybu míče jsou herní činnosti s nízkým procentem úspěšnosti a charakterizují statický útok.
Pohyb míče je nezbytným předpokladem k tomu, aby útočníci narušili organizaci obrany a donutili soupeře (včetně brankáře) opustit zformované pozice (obránci sledují míč a po čase ztratí přehled o svých herních úkolech).
Sled rychlých přihrávek (z první) je účinná zbraň k vytvoření stoprocentní brankové příležitosti (vyžaduje maximální koncentraci).
Sled rychlých přihrávek se také uplatňuje v přechodové fázi, kdy si hráči musejí být schopni přihrát v plné rychlosti (viz přihrávka z pohybu). Jedná se o náročnou dovednost, jejíž dokonalé zvládnutí je nezbytné pro bezchybné provedení přechodové fáze.
- Clona/postavit clonu/clona na nahrávku/clona na míč/blok (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 5A): Clona je herní činnost, s jejíž pomocí hráč na míčové nebo bezmíčové straně uvolní spoluhráče tím, že pažemi a holí odtlačí jeho obránce nebo že svým pozičním postavením (tělem) obránci znemožní bránění. Dobrý hráč svůj úmysl postavit clonu skryje tím, že nejdříve naběhne do středu obrany, a poté obránce (v ideálním případě) překvapí clonou zezadu. Spoluhráč, pro něhož clonu staví, je odpovědný za navázání svého obránce a jeho „navedení“ do místa, kde bude clona postavena.
Stejně důležité jako samotná clona je následné seběhnutí směrem k brance (viz také clona s odskočením). Správná clona je relativně bez pohybu, kdy hráč vytrčením paží jen lehce odtlačí soupeře tak, aby získal prostor.V útočném území rozhodčí pohyblivé clony do určité míry tolerují, takže je nutné, aby hráči měli cit pro to, co si ještě mohou dovolit (agresivita v počáteční fázi utkání).
Při rozhodování o pozici clony (clona zleva, clona zprava, clona zezadu) je třeba předvídat pohyb spoluhráče. Postavenou clonu by měl spoluhráč využít v 90 % případů (i když ví, že nebude účinná), ledaže chce využití clony naznačit. Pokud hráči postavenou clonu nevyužijí, měli by pokus opakovat a navést obránce (změna směru, viz juke step) tak, aby byla clona účinná.
Blok označuje situaci, kdy útočník zejména vysoko v obraně obvykle tlakem na vnitřní rameno soupeře zatlačí (naváže) svého hráče směrem k jeho brance (má na prostor stejný nárok jako obránce). Blokující hráč musí dbát na to, aby to vypadalo, jako že obránce brání útočníkovi v pohybu (osvědčený postup) (na rozdíl od bránění ve hře obránci). Účinným blokem lze obecně získat čas a prostor pro spoluhráče, zejména je-li hráč s míčem schopen navést do bloku svého obránce, zpoza kterého pak může vystřelit. K této situaci často dochází na pozici střelce, například při signálu zablokování ze střídačky. Dobrý blok může také otevřít prostor pro náběh hráče z bezmíčové strany nebo pro střelu z pohybu od hráče s míčem na polovině obrany, který se přesunem do středu dostane přes svého zablokovaného hráče.
Clony a bloky, které vedou ke gólům, se označují jako „gólové“ a trenéři (a statistikové) by je měli umět ocenit. Viz také falešná clona
.
- Proběhnutá clona/doháněná clona: Situace, kdy byla clona postavena pozdě nebo vůbec, případně kdy postavena byla, ale hráč ji nevyužil a pohnul se opačným směrem. Může se také stát, že hráč proběhne místem před tím, než je tam postavena clona. Platí, že nejprve musí být postavena clona, a až pak se může hráč s míčem rozhodnout, že ji využije (čím jsou tyto okamžiky blíže k sobě, tím lépe). Nepovedené clony vedou ke statickému útoku a trenéři by měli hráče na chyby při stavění clon neustále upozorňovat.
- Nedovolená clona/pohyblivá clona: Pohyblivá clona je clona, při které hráč příliš agresivně odtlačí soupeře ve snaze vytvořit prostor. Jedná se o nedovolený zákrok, který vede ke ztrátě držení míče. O tom, zda je clona dovolená nebo nedovolená rozhoduje to, kam směřují hráčovy ruce. Pokud je má před sebou, je clona dovolená; pokud s nimi uhne, je nedovolená.
Dalším důležitým kritériem nedovolené clony je pohyb nohou a agresivní atak do těla nepřipraveného soupeře (vždy závisí na posouzení rozhodčího).
- Clona zdola (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 5B): Clona zdola je clona postavená křídelním hráčem (nebo hráčem na polovině obrany) pro hráče na pozici střelce nebo pro centra na stejné straně hrací plochy. Clonu zdola lze postavit z libovolné strany (nejlépe však zezadu), přičemž oba hráči musejí reagovat na to, ze které strany se clona staví.
Hráč, který využívá clonu, prochází kolem clonícího hráče horem dovnitř nebo k mantinelu (podle toho, kde vůči soupeři je clona postavena). Clonící hráč poté po obrátce sbíhá k brance v protějším koridoru než hráč s míčem.V této situaci lze rovněž použít clonu s odskočením.
- Clona shora (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 5A): Clona shora je clona postavená centrem nebo střelcem u brankoviště nebo v polovině obrany na stejné straně hrací plochy. Clonu shora lze postavit z libovolné strany (nejlépe však zezadu), přičemž oba útočící hráči musejí reagovat na to, ze které strany se clona staví.
Hráč, který využívá clonu, prochází kolem clonícího hráče horem dovnitř nebo k mantinelu (podle toho, kde vůči soupeři je clona postavena). Clonící hráč poté po obrátce sbíhá k brance v protějším koridoru než hráč s míčem.
- Clona do šířky/clona zevnitř/diagonální clona: Clona postavená hráčem, který se pohybuje ve směru od bočního mantinelu k bočnímu mantinelu nebo z herního středu k bočnímu mantinelu. Diagonální clona je clona, kterou hráč postaví na nesprávné straně hrací plochy; tato clona by se neměla používat příliš často.
Diagonální clona je účinná v situaci, kdy je míč na silné straně a nejvýše postavený útočník zablokuje pozici střelce na bezmíčové straně.Takto lze soupeři zabránit v tom, aby jeho obránci na bezmíčové straně pomáhali, a současně se tak uvolní prostor pro clony na míč se sbíháním.
- Clona na míč se seběhnutím/systém clon na míč se sbíháním/pick and roll (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 6B): Systém clon na míč se sbíháním (pick & roll game) je útočná taktika, jejímž cílem je vytvářet prostor a situace 2 na 1 na míčové i bezmíčové straně uprostřed útočného území. Dobrá clona začíná dobrým naznačením náběhu do herního středu, případně naopak na svou stranu, následovaným postavením clony zezadu za obráncem (v ideálním případě). Clonící hráč musí svůj úmysl skrýt a musí u obránce vyvolat dojem, že nabíhá na branku. Rovněž útočník, jemuž je clona stavěna, musí clonu využít účinným způsobem – především musí navázat svého obránce, případně provést naznačení úkrokem nebo nést míč směrem, odkud jde clona.
Jedná-li se o clonu do šířky, hráč s míčem musí jít přes clonu horem dovnitř, jedná-li se o clonu do hloubky, hráč jde spodem pod clonou. Po cloně clonící hráč provede obrátku buď směrem k mantinelu, nebo ke střednímu koridoru (návyky), podle toho, na které straně z pohledu obránce clonu postavil.
Obrátku musí provést v nejkratším směru k brance a aniž by se otočil zády ke hře (je stále čelem k míči, tzn. obrátka je 90°, nikoliv 270°). Opakované a na sebe navazující clony jsou běžnou útočnou taktikou na slabé straně (označovanou jako systém clon na míč se sbíháním).
Blok se seběhnutím je situace, kdy se hráč, který blokuje obránce, obrátkou uvolní směrem k brance v okamžiku, kdy se obránce snaží projít horem nebo přebrat hráče.
- Druhá clona (třetí clona) (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 10): První clona ne vždy vyjde, buď kvůli kvalitám obránce, anebo protože nebyla provedena dokonale. Hráči by se měli pokusit o druhou nebo i třetí clonu, zejména na slabé míčové straně.
- Naznačená clona: Nedůslední obránci se někdy pokusí přebrat své hráče příliš brzy v očekávání clony. Velmi účinný způsob, jak překonat předčasné (automatické) přebrání, je naznačení clony. Rozlišují se dva typy naznačené clony: letmá clona a falešná clona.
- Letmá clona/brush pick: Hráč naznačí postavení clony obránci spoluhráče, ale po lehkém kontaktu s obráncem pokračuje náběhem na branku. V důsledku kontaktu mají obránci tendenci si hráče přebrat, ale okamžitě navazující náběh jak hráče s míčem, tak clonícího hráče na branku nebo do volného prostoru je zmate.
- Falešná clona/slip pick: Hráč naznačí, že se chystá postavit clonu obránci spoluhráče, ale těsně před dokončením V náběhu místo clony provede náběh na branku. Většina falešných clon vychází ze clon zdola provedených křídelním hráčem, když si hráč s míčem přesunem okolo hledá prostor mezi obránci, ovšem lze je použít i při cloně shora na polovině obrany.
Obvykle je dobré provést několik běžných clon na míč se seběhnutím nebo opakovaných clon na začátku utkání, abyste si „připravili“ obránce. Ti v průběhu času ztratí koncentraci a začnou přebírat hráče příliš brzy, což lze účinně využít k provedení falešné clony.
Velmi podobným způsobem se uvolňuje útočník po bloku na míčové straně. Blokující hráč v okamžiku, kdy se zablokovaný obránce snaží překonat blok horem, pronikne obrátkou směrem na branku, zatímco oba obránci napadají střelce.
- Clona s odskočením/pick & pop (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 9B): Někdy útočník místo clony se seběhnutím provede letmou clonu a uvolní se odskočením do slabého místa. Například po cloně zdola hráč místo obrátky odskočí na pozici centra (musí číst obranu), kde se může uvolnit pro rychlý příjem a střelu.
- Uvolnit spoluhráče/uvolnit si ruce: Vytvoření času a prostoru k tomu, aby si daný hráč či jeho spoluhráč uvolnil ruce a mohl vystřelit nebo provést nebráněný náběh přes předbrankový prostor.
Při stavění clon a uvolňování spoluhráčů mají výhodu urostlí a fyzicky zdatní hráči. Svých silných stránek, ať už je to nasazení, rychlost nebo herní inteligence, ale může k vlastnímu uvolnění nebo k uvolnění spoluhráče využít každý hráč.
- 2 na 1 (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 8): Situace, kdy hráč s míčem překoná svého obránce a v útočném území (nebo v jeho blízkosti) tak vytvoří přečíslení.
V situaci 2 na 1 musí být hráč s míčem stále nebezpečný a podle toho, zda obránce slajduje, nebo jen naznačí slajd, musí vystřelit, nebo přihrát.
Obecně platí, že pokud je hráč s míčem v primárním střeleckém prostoru, měl by ve většině případů vystřelit (v závislosti na situaci a složení obrany soupeře).
- Slabé místo/nepokrytý prostor (viz Vysvětlivky): Prostor, který je nepokrytý obranou či který se za určitých okolností útočníkům otevře v důsledku pohybu míče v útočném území. Nejčastěji se slabá místa objevují mezi pozicí střelce a brankovištěm; slabé místo se ale také může otevřít mezi pozicí střelce a centra, například při cloně s odskočením.
- Útočný herní systém/útočná herní kombinace/zformovaný útok (viz Herní kombinace): Zformovaný útok je situace při stejném počtu hráčů na obou stranách, při níž hráči na hrací ploše zaujmou standardní útočné pozice, tj. dva hráči na křídlech („dole“ u brankoviště), dva hráči na pozici střelce („nahoře“ v rozích primárního střeleckého prostoru) a jeden hráč na pozici centra na ose hrací plochy (levák nebo pravák), přičemž všichni jsou na své správné straně hrací plochy. Každý útočný hráč by měl být schopen hrát zformovaný útok na všech třech pozicích, byť se hráči obvykle na některé pozici cítí lépe než na jiné (viz útoční specialisté).
Útočný herní systém je soubor zásad a pokynů pro hráče na těchto pozicích, který dává jejich hře strukturu a plynulost.Tyto zásady se mohou v průběhu vývoje týmu měnit, kdy zastaralé postupy nahrazují nové taktiky.
Každý systém by měl skýtat hráčům různé možnosti volby a umožňovat jim, aby uplatnili svou individuální intuici ve snaze využít slabin a nedostatků v obranné hře soupeře. Hráči si musejí uvědomit, že útočný systém bude fungovat jen proti řádné a poctivé obranné hře. Útočníci musejí donutit obránce, aby reagovali na jejich herní činnosti, čímž sobě i svým spoluhráčům vytvářejí potřebný prostor a čas. Jakmile se v útočné fázi projeví nedůslednost, trenéři musejí zakročit a provést potřebné úpravy. Výsledkem by měly být nebezpečné střely.
Jedna střela v jednom útočném držení míče nestačí. Tým potřebuje víc příležitostí. Aby se mu dařilo opakovaně obnovovat útočný čas, musí být důsledný a houževnatý v soubojích o odražené a volné míče.
Pravidlo 1 na 1 platí i v útoku a hráči, kteří nejsou přímo zapojeni do hry, musejí rychle měnit postavení, aby se mohli nabízet pro přihrávku nebo dokázali ubránit protiútok, a vždy musejí být připraveni reagovat podle toho, zda jejich tým získal nebo ztratil míč.
- Pohyb míče/přenášet hru/přihrávky kolem/„míč létá“ (viz Cvičení manipulace s holí č. 6A): Přenášet hru znamená udržovat míč v pohybu ze strany na stranu útočného území tak, aby si během třicetisekundového držení míče zahrál s míčem každý z útočících hráčů, přičemž žádný z nich jej nedrží zbytečně dlouho (maximálně 5 sekund).
Přenášení hry s dobrým pohybem útočníků a udržováním odstupů pomáhá tzv. roztáhnout obranu a uvolnit prostor pro střely s vysokým procentem úspěšnosti z primárního střeleckého prostoru (viz také přihrávka ob hráče). V této souvislosti je třeba upozornit na to, že je důležité, aby hráči při těchto přihrávkách tzv. zkracovali vzdálenost, tzn. přihrávající hráč i příjemce běží proti sobě.
Výraz „přihrávky kolem“ znamená v podstatě podobnou činnost, jen si přihrávají vedlejší hráči (jedna přihrávka nepřenáší hru). Většina signálů při přesilovce obecně začíná až poté, co míč oběhne všechny pozice. Výjimkou může být snaha překvapit soupeře nebo zrychlit hru (před zahájením signálu míč například oběhne pouze polovinu útočné formace).
- Otočit směr/přihrávka za branku (viz Cvičení manipulace s holí č. 10): Hráči by měli měnit směr přihrávek, protože tím nutí obranu a brankáře neustále měnit své postavení. Nejlepším způsobem obvykle bývá přenesení hry, lze ovšem využít i přihrávku za branku, která donutí obránce i brankáře ke změně pozice způsobem, který pro ně není obvyklý.
Hráč může před přihrávkou také míč přenést za brankou na opačnou stranu (svou nesprávnou stranu). V takovém případě ale musí být vždy na polovině útočného území nebo níže spoluhráč, který se nabízí na přihrávku.
Po otočení směru by hráči na míčové straně měli automaticky jít na branku jeden na jednoho nebo s využitím clony na míč se seběhnutím. Pokud neuspějí, hledají hráče nabíhajícího za obranou a poté případně přenesou míč zpět na bezmíčovou stranu.
- Pohyb/rotování/výměna pozic/stále v pohybu (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 7A): Účinný útok vyžaduje přenášení hry, neustálý pohyb hráčů a opakované clony na míč se sbíháním, neboli slovy Caseyho Powella „přihraj, postav clonu, ukaž se, zaroluj, vyměň pozici, naběhni a vystřel“. Hráči musejí roztahovat obrannou formaci a současně přizpůsobovat své postavení tak, aby pomáhali vytvářet volné přihrávkové koridory. Je třeba dbát na to, aby útočící hráči postupně „nezmenšovali hřiště“ (nestahovali se k míči), nedovolili obráncům na bezmíčové straně se zatáhnout a být v pozicích, ze kterých si mohou snadno pomáhat. Obránce je nutné neustále aktivně navazovat. Aby byl útok účinný, musejí se do něj zapojit všichni útočící hráči na hrací ploše. Rotování a výměna pozic (ABC útoku: Always Be Cycling) znamená, že hráči udržují neustálý a účelný pohyb mezi jednotlivými standardními útočnými pozicemi na míčové, resp. bezmíčové straně.
Při tom útočníci sledují postavení svých spoluhráčů, aby zajistili správné načasování rotace, a současně udržují správný odstup.V ideálním světě by se útočníci mohli pohybovat dle libosti. V reálném světě ale dělají to, co jim dovolí obrana, což znamená, že musejí umět reagovat na situace a přizpůsobit svou činnost.Hráči musejí neustále zkoušet pozornost obrany a nebát se chodit do středu.
Útočná kombinace spočívající v přihrávání míče kolem perimetru bez pohybu hráčů nebo naopak přehuštění primárního střeleckého prostoru se označuje jako statický útok.Když se útočník zastaví, případně podrží příliš dlouho míč (3 a více sekund), napomáhá soupeřově obraně. Hráč by měl být neustále v pohybu a držet svou hůl v pozici trojí hrozby.
Někteří hráči se na určité pozici cítí lépe než na jiné. Navzdory tomu by měli neustále rotovat přes všechny tři pozice, dokud se neotevře příležitost k účinné střele z primárního střeleckého prostoru.
Je ovšem třeba, aby tento pohyb byl smysluplný. Hráč musí využívat uvolněného prostoru a času, jakož i chybného pozičního postavení či propadnutí obrany.Chytré přihrávky a chytrá volba střel obvykle vede k herním činnostem s vysokým procentem úspěšnosti, což je také klíč k eliminaci zbytečných ztrát míče.
- Rytmus/plynulost/„chemie“ (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 11): Plynulost útoku vyžaduje udržení míče v neustálém pohybu, kdy jej žádný hráč nepodrží na dobu delší než 3–4 sekundy a všichni hráči neustále rotují a uplatňují nadprůměrný střelecký rejstřík.
Plynulost v obranné fázi znamená, že hráči odtláčejí clony, blokují střely (jsou ve střeleckých koridorech), brání ruce protihráčů, odebírají soupeři míč, dominují v soubojích o volné míče a skórují z přechodové fáze.
O hráčích, kteří si spolu na hrací ploše dobře rozumí a vyhoví si (ať už v útoku či obraně), se říká, že je mezi nimi „dobrá chemie“. Takové propojení mezi hráči je pak poznat na první pohled z jejich spolupráce na hrací ploše.
- Podržet míč: Získá-li tým v oslabení míč, obvykle s ním nechá hrát hráče, kteří jsou nejlepší v držení míče (rozdílové hráče). Jejich úkolem je podržet míč, „šetřit“ čas, nenechat se zdvojit, zamezit zahrání míče na obrannou polovinu a v posledních 5 sekundách útočného času se pokusit ohrozit branku. Další situací, kdy se bude tým snažit podržet míč, je závěr utkání, v němž vede, ve snaze získat čas a upevnit si vedení; soupeř v takové situaci uplatní nátlakovou hru, aby získal míč zpět.
- Dynamika utkání/morálně volní vlastnosti/: Když tým obdrží několik branek za sebou bez toho, aby sám skóroval, (a soupeř se tzv. dostane do laufu), jeho nálada pochopitelně poklesne. Silné týmy dokážou udržet koncentraci a tzv. se vrátit do utkání (znovu se vrátí ke svým principům a herním zásadám). Podmínkou ale je, aby si hráči vzájemně důvěřovali.
Trenér týmu v takové situaci by si měl minimálně vyžádat oddechový čas, aby hráče zklidnil a našel způsob, jak vývoj utkání zvrátit (ideálně podle předem určeného taktického plánu zahrnujícího několik možných scénářů vývoje).
- „Rozhodit“ soupeře/narušit dynamiku: Když je soupeř tzv. na koni, je třeba jej nějak „rozhodit“, čili narušit dynamiku jeho hry. Obvykle k tomu slouží oddechový čas, lze ale použít i různé jiné úskoky.
Tým může vystřídat brankáře, brankář si může úmyslně uvolnit část výstroje a reklamovat poškození či může některý hráč předstírat zranění.
- Signál/herní kombinace (viz Rozbor signálů): Sled herních činností v obraně nebo útoku při stejném počtu hráčů nebo při přesilovce, připravený a nacvičený s cílem získat převahu nebo si vytvořit příležitost. Signály se obvykle zahrávají v útoku po oddechovém času, přerušení hry nebo při prvním držení míče v periodě. Dobrý tým (a dobrý trenér) je ale schopen provést signál i během hry, protože jej má nacvičený, takže se na něj hráči během utkání nemusejí připravovat a znají dobře jeho načasování.
Většina signálů má předem určené „spouštěče“, od nichž se herní kombinace odvíjí a které hráči znají z tréninku. Běžně je to například druhá přihrávka centra na střelce nebo když hráč s míčem zahájí přesun okolo. Když je signál neúspěšný, obrana nebo útok se znovu zformuje do základního systému, případně se pokusí o jiný signál.
- 8 sekund (viz Herní kombinace): Pokud tým v posledních 30 sekundách periody hraje 6 na 5 (bez brankáře), obvykle sehraje signál, který začíná bez přihrávek kolem a který vede ke střele až v závěrečných 8 sekundách útočného nebo herního času. Tím zajistí, že i kdyby se bránícímu týmu podařilo míč získat (např. po odrazu), nebude mít čas na nic jiného než na odhození míče přes celou hrací plochu (čili nebude mít dostatek času na to, aby mohl vstřelit branku). Důvodem je rovněž správné načasování.
- Načasování/provedení (Herní kombinace): Signály a další útočné a obranné herní kombinace nebudou účinné, pokud hráči nebudou dělat to, co mají, ve správný čas. Obvykle existují předem určené „signály“ (odtud používané označení pro secvičené herní kombinace), které určují, kdy mají hráči určité herní činnosti provést – například signál se zahraje po druhé přihrávce, když zbývá 8 sekund do konce periody, postaví se clona, nebo jakmile soupeř podruhé přihraje na levorukého střelce, obrana začne tlačit na míč.
Každý hráč musí znát své herní úkoly. Pokud tomu tak není, musí si je nechat vysvětlit, jinak by měl být střídán hráčem, který je zná. Hráči musejí hrát chytře a někdy improvizovat, pokud obrana hraje neočekávaně.
- Přehuštění prostoru (viz Cvičení útočné herní činnosti č. 4A): Strategie, kdy se více hráčů na hrací ploše přesune do jednoho určitého prostoru, aby tak uvolnili jiný prostor a dezorientovali obranu. Většinou se využívá před zahráním tzv. izolace na opačné straně hrací plochy, zdvojené clony na míčové straně, případně signálu zablokování ze střídačky.
Může se jednat o stažení čtyř stejnorukých útočníků na jednu stranu hrací plochy (izolace), případně stažení hráče ze silné strany na slabou stranu při cloně do šířky na jeho nesprávnou stranu, čímž se vytvoří více prostoru pro clony se sbíháním nebo pro náběh hráče na bezmíčové straně.
Obsazení některé standardní útočné pozice dvěma hráči patří mezi nejúčinnější způsoby, jak úspěšně překonat zónovou obranu.
- Finta se skrytým míčem: Finta, kdy hráč bez míče kolébá holí, jako kdyby měl míč v držení, aby získal pozornost obrany, zatímco spoluhráč, který míč má opravdu (a tuto skutečnost zastírá), vystřelí na branku.